HISTORIE

Historie klubu má bohatou historii, počínaje poválečným obdobím, kdy se do světové kanoistiky zapsala chebská kanoistka Dana Martanová. Ta v letech 1947 – 1955 získala několik medailových umístění na mistrovstvích světa a v roce 1955 dokonce titul mistryně světa ve vodním slalomu na C2- mix v jugoslávské Taceni. Kanoistika v Chebu v pozdějších letech prošla vývojem směrem od vodního slalomu a sjezdu k rychlostní kanoistice.

Kanoisté se sdružovali v loděnici na řece Ohři. Stavba přehrady zasáhla do rozpoložení a cílů kanoistů, kdy část z nich dávala přednost turistice a druhá se chtěla věnovat závodní činnosti.

Tento původní oddíl se tedy rozdělil, jedna část kanoistů zůstala na řece Ohři a druhá se přesunula na přehradu, kde se vodáci věnovali rychlostní kanoistice. Jako zázemí byla samotnými členy v akci „Z“ postavena loděnici, která slouží do dnes.

Od roku 1964 se tedy píše historie oddílu rychlostních kanoistů. Závodní činnost se jim dařila velmi dobře. Závodníci se umisťovali na medailových místech v krajských přeborech, účastnili se republikových soutěží.

Velikým úspěchem v té době bylo 3. místo K4 (čtyřkajaku) na 1000 m. To byl rok 1972 a posádku tvořili bratři Jindřich a Jiří Borkovec, Stanislav Šus a Ladislav Doul. V dalších letech se o juniorské a dorostenecké úspěchy na MČR zasloužili další závodníci.

Rozkvět oddílu rychlostních kanoistů nastal od roku 1979 pod vedením trenéra Jindřicha Borkovce, který se vrátil z reprezentace. Jeho tým tvořily děti a dospívající od 10 do18 let. Závodníci se pravidelně umisťovali ve finále na MČR, někteří dosáhli na medailová umístění. O tyto úspěchy se zasloužili bratři Pavel a Petr Langmaierovi, Jan Pokorná, Jana Blatná, Petra Vaváková a další.